Historie a klinické studie

Cesta ipamorelinu vede od dánského chemického programu z 90. let přes desetiletí výzkumu na zvířatech až na americká nemocniční oddělení a nakonec do antidopingových laboratoří.

Screening v Dánsku

V 90. letech hledalo několik firem malé molekuly, které by dokázaly povzbudit růstový hormon, zčásti jako možnou alternativu k injekcím tohoto hormonu. Tým Novo Nordisk v Måløvu sestavil řadu krátkých peptidů a ten nejslibnější, s kódem NNC 26-0161, publikoval v roce 1998 v European Journal of Endocrinology. Dostal název ipamorelin.

Pokusy na zvířatech

Vědci z Novo Nordisk a univerzitní partneři z Aarhusu a Göteborgu pak zkoumali, co dělají opakované dávky u potkanů. Sledovali délku kostí, kostní minerál, svalovou sílu a rozklad bílkovin, často u zvířat léčených kortikosteroidy, které způsobují úbytek svalů a kostí. Jedna studie na potkanech porovnala také způsoby podání a zjistila, že asi pětina nosní dávky se dostala do krve.

První údaje z lidí

Studie se stoupajícími dávkami u zdravých mužských dobrovolníků, vyhodnocená s výzkumníky z University at Buffalo a publikovaná v roce 1999, popsala, jak tělo ipamorelin zpracovává a jak silně uvolňuje růstový hormon. Při každé z pěti rychlostí infuze bylo sledováno osm mužů.

Nový směr: střeva po operaci

Protože ghrelinový receptor urychluje i pohyb střev, zájem se později přesunul k pooperačnímu ileu, dočasnému zastavení činnosti střev, které často následuje po břišní operaci. Helsinn Therapeutics (U.S.) provedla v letech 2008 až 2009 studii fáze 2 se 117 pacienty po resekci střeva. Větší studie fáze 2 s 320 účastníky probíhala v letech 2011 až 2014.

Současný stav

První studie, zveřejněná v roce 2014, nezjistila významný rozdíl oproti placebu. Registr klinických studií uvádí druhou jako dokončenou, ale bez zveřejněných výsledků. Žádný regulační úřad ho neschválil a ipamorelin zůstává experimentální látkou. Mezitím se objevil ve výrobcích zabavených celníky a v antidopingovém výzkumu.